Meteorologické pojmy
Na stránkách o počasí se vyskytují i základní pojmy z meteorologie, jejichž správný význam není vždy zcela jasný, proto jsou některé z nich zde vysvětleny.
Úvodem
Meteorologické veličiny lze rozdělit na:
- základní (přímo měřené)
- doplňkové (přímo měřené)
- vypočtené (z kombinace několika měřených veličin)
- statistické, které jsou součástí dlouhodobých přehledů počasí
- ostatní
Základní meteorologické veličiny
Mezi základní meteorologické veličiny patří teplota vzduchu, tlak vzduchu, vlhkost vzduchu, srážky a vítr. Nyní k jednotlivým pojmům:
Teplota vzduchu je základní meteorologický prvek udávající
tepelný stav ovzduší, tj. schopnost vzduchu přijímat, nebo předávat tepelnou
energii. Měří se přesným teploměrem, který je dokonale chráněn před přímým
slunečním zářením v meteorologické budce ve výšce 2 m nad zemským povrchem.
Teplota vzduchu se u nás měří ve °C.
Speciálním údajem je přízemní minimální teplota vzduchu,
která udává nejnižší hodnota teploty vzduchu zaznamenaná těsně nad zemským
povrchem na meteorologické stanici za určité časové období. K měření přízemní
teploty vzduchu se používá stejného teploměru jako pro měření minimální teploty
vzduchu v meteorologické budce. Minimální teploměr se umisťuje do speciálního
stojánku ve výšce 5 cm nad zemí. Význam této hodnoty je zejména pro
zemědělce a zahrádkáře.
Atmosférický tlak vzduchu. Atmosférický vzduch vlivem síly
tíže působí na zemský povrch tlakem (hydrostatický tlak), jehož velikost závisí
na množství vzduchu ležícího nad danou plochou. Z tohoto důvodu je tlak nejvyšší
u povrchu Země a s výškou klesá. Jako jednotka atmosférického tlaku se používá
hektopascal [hPa], někdy se můžete setkat s jednotkou milibar [mbar], přičemž
jejich vzájemný vztah je 1 hPa ~ 1 mbar. Na aneroidech bývá dodnes
udáván v jednotkách Torr, čemuž odpovídá přepočet 1 torr = 1 mm
rtuťového sloupce a 1 torr ~ 4/3 hPa. Za normálních podmínek je
tlak 1013,25 hPa (pro 45° zeměpisné šířky, nadmořskou výšku 0 metrů
a teplotu 273 °K). Tento tlak je považován za standardní. Aby bylo možné srovnání
naměřeného tlaku vzduchu, používá se tzv. tlak přepočtený na hladinu
moře, kdy naměřená absolutní hodnota tlaku vzduchu se přepočítá
na srovnatelné hodnoty.
Vlhkost vzduchu je meteorologický prvek popisující množství
vodní páry ve vzduchu. Množství vodní páry ve vzduchu podmiňuje vznik oblaků
a srážek a je časově i místně velmi proměnlivé. Vlhkost vzduchu se měří vlasovým
vlhkoměrem, nebo psychrometrem což je přístroj tvořený dvojicí stejných teploměrů,
z níž jeden má čidlo suché (suchý teploměr) a měří teplotu vzduchu a druhý má
čidlo obalené navlhčenou bavlněnou punčoškou (vlhký teploměr). Vypařováním
vody z punčošky se odnímá vlhkému teploměru skupenské teplo vypařování, a proto
je jeho údaj zpravidla nižší než údaj suchého teploměru. Pomocí psychrometrických
tabulek se z rozdílů údajů těchto teploměrů určuje vlhkost vzduchu a tlak vodních
par. S vlhkostí vzduchu úzce souvisí i rosný bod, což je teplota,
při níž vzduch dosahuje stavu nasycení vodní parou a ta se začne srážet. Jinými
slovy je to teplota, na níž by se musel vzduch za nezměněného obsahu vodní páry
a beze změny tlaku vzduchu ochladit, aby množství vodních par v něm obsažené
stačilo k jeho nasycení. Protože vzduch může za určité teploty pojmout jen
určité množství vodní páry, při ochlazení pod rosný bod začíná "přebytečná"
vodní pára kondenzovat a chladné předměty se vyloučenou vodou orosí. Takto
vzniká nejenom rosa, ale i mlha, oblaky apod.
Srážky jsou vodní kapky, nebo ledové částice vzniklé následkem
kondenzace (zkapalňování) vodní páry nebo desublimace (přeměna plynného skupenství
přímo ve skupenství pevné) vodní páry v ovzduší. Jde tedy o všechnu atmosférickou
vodu v kapalném, nebo tuhém skupenství, vypadávající z různých druhů oblaků,
mlhy, nebo usazující se na zemském povrchu či na předmětech v atmosféře. U
tuhých srážek se také měří výška sněhové pokrývky a její vodní hodnota. Základním
přístrojem pro měření srážek je srážkoměr jehož záchytná plocha je 500 cm2.
Platí, že 1 mm srážek = 1 l vody na 1 m2. Pro registraci
úhrnu a časového průběhu dopadajících kapalných srážek během letního období
slouží registrační přístroje zvané ombrografy. Srážky podle intentity dělíme
na:
- velmi slabé srážky < 0,25 mm/hod.
- slabé srážky > 0,25 mm/hod. a < 1,0 mm/hod.
- mírné srážky > 1,0 mm/hod. a < 4,0 mm/hod.
- silné srážky > 4,0 mm/hod. a < 16,0 mm/hod.
- velmi silné srážky > 16,0 mm/hod. a < 50,0 mm/hod.
- extrémní srážky > 50,0 mm/hod.
Vítr je meteorologický prvek popisující proudění vzduchu v
určitém místě atmosféry v daném časovém okamžiku vzhledem k zemskému povrchu.
Vzniká mezi dvěma místy s odlišným tlakem vzduchu, kdy částice vzduchu jsou
uváděny do pohybu silou tlakového gradientu (spádu) ve směru od vyššího tlaku
k tlaku nižšímu. Vítr je tím silnější, čím je větší tlakový gradient, čili čím
jsou hustší izobary na synoptické mapě. Pro popis vlastností větru jsou podstatné
dvě veličiny - rychlost a směr větru. Měří se pomocí anemometru.
Rychlost větru se měří ve výšce 10 m nad povrchem země
a udává se v metrech za sekundu případně kilometrech za hodinu (1 m/s
= 3,6 km/hod.). Pro odhad síly větru slouží tzv. Beaufortova stupnice
síly větru (viz tabulka v příloze). Specifickým údajem rychlosti větru je
tzv. náraz větru, což je maximální rychlost větru trvající
alespoň 3 sekundy, která se objeví během 3 minutového intervalu.
Denní proběh větru je celková vzdálenost v kilometrech, kterou
překoná vítr za 24 hodin.
Směr větru se udává dle směru, odkud vítr vane. Směr
můžeme vyjádřit přesněji pomocí azimutu (0°-40° severovýchodní, 40°-90° východní,
90°-130° jihovýchodní, 130°-180° jižní, 180°-220° jihozápadní, 220°-270° západní,
270°-310° severozápadní, 310°-360° severní) nebo také pomocí světových stran.
Pokračování na NÁSLEDUJÍCÍ STRÁNCE